Invaze a expanze rostlin nejsou jen otázkou a problémem dneška. Jedná se o přirozený jev, který možná jen člověk v posledních desetiletích či staletích výrazně urychlil. Příroda není a nikdy nebyla stabilní záležitostí. Příroda tvoří dynamický celek, který se na základě stovek a tisíců nepatrných i gigantických, vnějších i vnitřních vlivů pružně mění a přizpůsobuje.

Společně s člověkem cestuje množství semen rostlin, spor kapradin nebo mechorostů.  Většině těchto černých pasažérů se nový domov někde na náspu železniční tratě nebude zamlouvat. Vzniklá populace bude chvíli živořit a pak vymizí. Takto skončí více než 90 % všech pokusů o dobytí nového území. Několik málo druhů se ale v novém prostředí uchytí. Nedokáží se však namnožit tak, aby se staly hrozbou pro starousedlíky a pomalu s nimi splynou a vytvoří nové obohacené stabilní společenstvo. Pouze výjimky dokáží využít nabídnutý prostor ke katastrofické expanzi, kdy během několika let vytlačí všechny potenciální sousedy a usurpují si prostor jen pro sebe.

Většina nepůvodních druhů se k nám historicky dostala z Mediteránu (oblasti kolem Středozemního moře). Ve středověku k nám přišla velká skupina druhů z Asie, odkud vedly frekventované kupecké stezky. Po objevení Ameriky k nám byly přivezeny druhy, které žily v podobných klimatických podmínkách. Jejich uchycení (etablování) bylo proto velmi snadné a úspěšné. V současnosti je vzhledem k rozvoji letecké a automobilové dopravy přenos nových druhů velmi rychlý.

Polní plevele. Většina polních plevelů přišla s člověkem v počátcích zemědělství před mnoha stovkami let. Tyto druhy, které k nám byly zavlečeny v dávnověku, označujeme jako archeofyty. Příkladem je třeba chrpa polní (Centaurea cyanus) nebo vlčí mák (Papaver rhoeas), ale i běžná kopřiva (Urtica dioica) nebo dnes na Valašsku nezvěstný koukol polní (Agrostemma githago).

Migrace a invaze neprobíhají v krajině nahodile. Rostliny často sledují tzv. přirozené migrační cesty. Valašsko je hornaté území, které je na okolní svět napojeno hlavně přes údolí řek. Vzhledem ke složitému terénu je přirozené, že těmito údolími vedou i další, člověkem vytvořené migrační koridory – cesty a železnice. Všechny tyto koridory jsou si ve své podstatě částečně podobné a vzájemně se doplňují. Břeh řeky, železniční násep a příkopy u hlavních cest představují pro rostliny ideální prostor pro šíření. Navíc se mohou tu a tam svézt jako černí pasažéři s dopravou.

V hornaté krajině Valašska vede hlavní železniční a silniční síť údolím řeky Bečvy. Můžeme tak sledovat hned v těsné blízkosti jak šíření suchomilných druhů podél železnice, tak šíření nepůvodních vlhkomilných druhů podél řeky Bečvy. Zde úsek Vsetín-Janová, tedy začátek údolí, kterým se šíří nepůvodní druhy směrem k Velkým Karlovicím.

Česká republika je k invazím poměrně náchylná. Její zranitelnost je dána především hustým osídlením a hustou sítí řek, silnic i železnic, kudy se druhy často šíří. Stejně tak je na tom i Valašsko. Hustá síť cest, železnic a vodní síť otevírají cestu „černým pasažérům“.

Najdete-li zajímavou rostlinu na takovýchto místech, pošlete nám, prosím, foto. Možná se jedná o nový druh pro Vsetínsko. Předem děkujeme.