Co dělají rostliny, které se nemůžou pohybovat a musí přečkat celou zimu na stejném místě? Některé rostliny přežijí zimu v podobě semen, jiné mají ukrytou hlízu nebo oddenek v teple pod zemí. Některé na to jdou ještě jinak. Zajímavý způsob se vyvinul u masožravých rostlin rosnatek.

Při slově masožravá rostlina se každému hned vybaví slavný film: Adéla ještě nevečeřela, kde obrovský masožravý květ požírá nebohé návštěvníky. Filmové zpracování je poutavé, ale skutečnost je trochu jiná. Masožravé rostliny jsou drobné a hodně vzácné a svoji kořist – malý hmyz velikosti komára – lapají přeměněnými listy.

Na Valašsku roste v současnosti přirozeně z masožravých rostlin pouze rosnatka okrouhlolistá. Přežila na několika rašeliništích v okolí Prostřední a Horní Bečvy. A jak přežívá zimu? Vytvoří si přezimovací pupen. Tento útvar vypadá jako malé zelené klubíčko a je tvořen listy, které na zimu zastavily svůj růst. V celé kráse se opět rozvinou až na jaře.

Přestože rosnatka teď v zimě k vidění není, protože „spí“ v podobě zimního pupenu, je možné zkusit doma pěstovat láčkovky, saracénie, mucholapky a další exotické masožravé rostliny. Zakoupit se dají v květinářstvích a užitečné rady pro pěstování poskytuje spolek Darwiniana, více zde.

Exotické masožravky do volné přírody nepatří, nevysazujte je proto, prosím!

Ve valašských listnatých a smíšených lesích, ale i na loukách a pastvinách se zabydlela bizarní houba květnatec Archerův. Tato již na první pohled exotická houba pochází ze vzdálené Austrálie, Tasmánie a Nového Zélandu. Odtud se květnatec rozšířil do Severní Ameriky, Evropy, jižní Afriky a na ostrovy Svatá Helena a Mauritius. V nově obydlených územích roste květnatec Archerův hlavně v teplejších oblastech, i když se zdá, že postupem času se rozšiřuje i do chladnějších poloh. Do Evropy byl zavlečen během první světové války s dodávkami ovčí vlny a bavlny. První nález je znám z Francie, na dalších lokalitách v Evropě byla houba zjištěna až po první světové válce (1940 – Německo, 1942 – Norsko, Švýcarsko, 1945 – Velká Británie, 1948 – Rakousko). U nás byl poprvé nalezen v roce 1962 v Chobotě v jižních Čechách. Následně se šířil po Čechách i na Moravu. Ještě v polovině 80. let byl považován za houbu vzácnou, dnes je květnatec roztroušený po celém území Čech a Moravy, místy je hojný a lze najít pohromadě i desítky plodnic.

Květnatec Archerův je příbuzný s hadovkou smrdutou. Plodnice tvarem připomínají mořskou hvězdu a vyrůstají z vajíčka. Vajíčko má kožovitý obal smetanové barvy a je zcela nebo částečně zanořené do půdy. Na řezu je vidět silná slizovitá vrstva, pod kterou je teprve zárodek plodnice, ten má v tomto stádiu zelenou barvu. Po protržení obalu vyrůstá plodnice hvězdicovitého tvaru. Ramena jsou sytě růžovočervená, hrbolatá, později potřísněná tmavozeleným slizem s výtrusy, až 15 cm dlouhá. Dužnina je pórovitá a křehká. Výtrusný prach je šedozelený. Plodnice produkuje sliz, na který se díky silnému zápachu připomínajícímu květinovou vůni v kombinaci s hnijícím masem slétává koprofágní hmyz, zejména mouchy. Výtrusy jsou pak dále šířeny nalepené na povrchu hmyzích těl.

Zaměnit tuto houbu s nějakou jinou je prakticky nemožné, snad jen v mládí připomíná hadovku smrdutou nebo některé pýchavky. Květnatec je jedlý pouze ve stádiu vajíčka podobně jako hadovka smrdutá. Po osmažení připomíná rybí maso.

Květnatec Archerův jste nám několikrát zaslali nafocený s prosbou o určení. Můžete nám zasílat ale i jiné méně známé druhy hub a my fotky s určením a krátkým komentářem rádi uveřejníme na našich stránkách.